Vřes obecný Spring Torch

Popis rostliny

Latinský název: Calluna vulgaris Spring Torch

Úchvatný kultivar vřsu, který zaujme různobarevností po celý rok oproti jiným vřesům, na jaře zaujme mladými růžově bílo zelenými mladými přírustky, které později zelenají. Na podzim se objeví záplava světle růžových květů a na zimu se zbarví listy do purpurově červené barvy.

výška: plazivě keříkovitý, nižší až půdopokryvný, cca 40cm, v závislosti na podmínkách stanoviště a následné péči

kvete: bohatě, vzpřímenými ,fialovo růžovými klasky plných drobných zvonkovitých kvítků, VIII/ X

medonosnná rostlina - láká množství užitečného hmyzu a včel

stanoviště: slunce lépe polostín, propustná, kyselá, vlhká půda,s pravidelným přihnojením ideálně organickým hnojivem během vegetace

řez o 1/3 výhonů na jaře zaručí hustý kompaktní růst, odstranění odkvetených květů jejich bohatou násadu na podzim

preferuje chladné a vlhké podnebí a ochranu před větrem, plně mrazuvzdorný . vhodný i do horských oblastí

pro výsadbu duporučujeme použít substrát pro rhododendrony a azalky nebo pro jiné vřesovištní rostliny (např.borůvky)

použití: vřesoviště, do nádob, záhonová obruba, přírodě blízké kompozice, hrobová pole, reprezentativní zeleň, podrost pod jehličnany aj..

Vřesovištní rostliny pro svůj život a zdárný růst vyžadují nízké pH půdy ve které rostou. Běžně se v praxi při výsadbě využívá rašeliny nebo rašelinových substrátů upravených na požadované pH. Vřesovištní rostliny se vyznačují plochými, mělce kořenícími kořeny, takže je velmi vhodné rostliny vysoce zamulčovat nejlépe kůrovým mulčem, aby se snížil odpar vody a zmenšil se rozdíl denních a nočních teplot půdy. Většina z dřevin z této skupiny se dále vyznačuje stálezeleností (ponechávají si větší část listů i během zimního období) a proto pokud nemáme zajištěné pravidelně vlhké vřesoviště, sázíme tento typ rostlin do polostínu, kde lze lépe zajistit dostatek vláhy. Při výsadbě je nejjednodušší nahradit původní zeminu substrátem či rašelinou v dostatečném množství. Pokud je podloží mokré a výrazně jílovité, doporučujeme do spodní části dát cca 7cm vysokou drénáž v podobě keramzitu nebo kamenné drtě. Výsadbová jáma vřesoviště by měla být 3 až 4 násobně širší než je průměr kontejneru nebo kořenového balu  a 1,5 násobně hlubší než je výška kontejneru nebo balu. Po výsadbě důkladně zamulčujeme 5 až 7cm vysokou vrstvou mulče. Vřesovištní rostliny přihnojujeme buď organickým nebo syntetickým hnojivem určeným pro vřesovištní/ kyselomilné rostliny nejlépe 2x ročně v jarním období a následně po odkvětu.
Nejčastějšími problémy a chorobami, které vřesovištní rostliny poškozují je popálení sluncem, různé stupně chloróz listů vlivem špatné výživy nebo vysokého pH půdy. Z houbových chorob se často vyskytuje padlí a různé typy listových skvrnitostí. Nejzávažnější houbovou chorobou je fotoftórové odumírání, které postihuje celé výhony jenž následně zavadají a posléze odumírají. Ze škůdců to jsou mšice převážně na mladých výhonech a listech, svilušky v suchém letním obodbí postihující celou rostlinu a také zákeřný lalokonosec jehož larvy vykusují v noci listy. Chemické ochrana se provádí urychleně při prvních příznacích nebo preventivně proti houbovým chorobám a mšicím v období koncem května až června.