Azalka japonská Starburst

Popis rostliny

Latinský název: Azallea japonica Starburst

Skvostný, opakovaně kvetoucí kultivar azalky s velkými výraznými, kontrastními, růžovými květy s velmi výrazným bílým okrajem. 

Výška: přibližně 0,7m, kompaktnější spíše polštářovitě kulovitý růst, v závislosti na podmínkách stanoviště a následnému řezu

Kvete: opakovaně, 4cm, zvonkovitými květy korálově růžové s výraznými okraji bílé barvy, v polovině května 

Stanoviště: slunce až polostín, propustná, kyselá(nejlépe rašeliništní), vlhká půda, s pravidelným přihnojením během a po odkvětu nejlépe organickým hnojivem

Při odstraňování odkvetlých květů je možný tvarovací řez po odkvětu.

Doporučujeme pro výsadbu použít substrát pro Rhododendrony a azalky a následně po výsadbě na vysoko zamulčovat kůrou pro lepší hospodaření s vláhou.

Použití: předzahrádky, vřesoviště, k vodním prvkům, lesní a asijské scenérie a kompozice, do větších nádob 

Nabízené sazenice: kontejnerované s velikostí kontejneru 3 litry, o celkové výšce sazenice 20 až 30 cm

Vřesovištní rostliny pro svůj život a zdárný růst vyžadují nízké pH půdy ve které rostou. Běžně se v praxi při výsadbě využívá rašeliny nebo rašelinových substrátů upravených na požadované pH. Vřesovištní rostliny se vyznačují plochými, mělce kořenícími kořeny, takže je velmi vhodné rostliny vysoce zamulčovat nejlépe kůrovým mulčem, aby se snížil odpar vody a zmenšil se rozdíl denních a nočních teplot půdy. Většina z dřevin z této skupiny se dále vyznačuje stálezeleností (ponechávají si větší část listů i během zimního období) a proto pokud nemáme zajištěné pravidelně vlhké vřesoviště, sázíme tento typ rostlin do polostínu, kde lze lépe zajistit dostatek vláhy. Při výsadbě je nejjednodušší nahradit původní zeminu substrátem či rašelinou v dostatečném množství. Pokud je podloží mokré a výrazně jílovité, doporučujeme do spodní části dát cca 7cm vysokou drénáž v podobě keramzitu nebo kamenné drtě. Výsadbová jáma vřesoviště by měla být 3 až 4 násobně širší než je průměr kontejneru nebo kořenového balu  a 1,5 násobně hlubší než je výška kontejneru nebo balu. Po výsadbě důkladně zamulčujeme 5 až 7cm vysokou vrstvou mulče. Vřesovištní rostliny přihnojujeme buď organickým nebo syntetickým hnojivem určeným pro vřesovištní/ kyselomilné rostliny nejlépe 2x ročně v jarním období a následně po odkvětu.
Nejčastějšími problémy a chorobami, které vřesovištní rostliny poškozují je popálení sluncem, různé stupně chloróz listů vlivem špatné výživy nebo vysokého pH půdy. Z houbových chorob se často vyskytuje padlí a různé typy listových skvrnitostí. Nejzávažnější houbovou chorobou je fotoftórové odumírání, které postihuje celé výhony jenž následně zavadají a posléze odumírají. Ze škůdců to jsou mšice převážně na mladých výhonech a listech, svilušky v suchém letním obodbí postihující celou rostlinu a také zákeřný lalokonosec jehož larvy vykusují v noci listy. Chemické ochrana se provádí urychleně při prvních příznacích nebo preventivně proti houbovým chorobám a mšicím v období koncem května až června.