Pieris japonský Little Frosty

Popis rostliny

Latinský název: Pieris japonica Little Frosty 

Zakrslý kultivar pierisu se zelenými listy, které mají v době rašení růžové, později stříbřitě bílé okraje. Na jaře mají  listy měděně oranžovou až oranžově hnědou barvu v zimě je barevnost ještě působivější  vrací se jeho růžová barva a stonky celého keře se zbarví do sytého purpuru

Výška: 0,3 až 0,4m, velmi kompaktního až zakrslého růstu, kulovitého habitu, v závislosti na podmínkách stanoviště a následné péči

Stálezelená dřevina vyžaduje zvýšenou potřebu vláhy během podzimního i během teplého zimního období.

Kvete: na koncích výhonů, převisajícími, středně dlouhými hroznovitými květy, bílé barvy, březen až duben 

Medonosná dřevina, která láká pylem množství užitečného hmyzu a včel.

Stanoviště: spíše polostín až stín (ne úplný), propustná, kyselá nejlépe vřesovištní půda s pravidelnou zálivkou během letních měsíců a přihnojením organickým hnojivem v jarním období

Doporučujeme při výsadbě použít rašelinu nebo substrát pro rhododendrony a azalky a po výsadbě bohatě zamulčovat kůrou.

Použití: vřesoviště, lesní scenérie, japonské a asijské koutky, do osazovaných nádob, k vodním prvkům, dvory, atria 

Nabízené sazenice: kontejnerované s velikostí kontejneru 2 litry,  o celkové výšce sazenice  15 až 20cm

Vřesovištní rostliny pro svůj život a zdárný růst vyžadují nízké pH půdy ve které rostou. Běžně se v praxi při výsadbě využívá rašeliny nebo rašelinových substrátů upravených na požadované pH. Vřesovištní rostliny se vyznačují plochými, mělce kořenícími kořeny, takže je velmi vhodné rostliny vysoce zamulčovat nejlépe kůrovým mulčem, aby se snížil odpar vody a zmenšil se rozdíl denních a nočních teplot půdy. Většina z dřevin z této skupiny se dále vyznačuje stálezeleností (ponechávají si větší část listů i během zimního období) a proto pokud nemáme zajištěné pravidelně vlhké vřesoviště, sázíme tento typ rostlin do polostínu, kde lze lépe zajistit dostatek vláhy. Při výsadbě je nejjednodušší nahradit původní zeminu substrátem či rašelinou v dostatečném množství. Pokud je podloží mokré a výrazně jílovité, doporučujeme do spodní části dát cca 7cm vysokou drénáž v podobě keramzitu nebo kamenné drtě. Výsadbová jáma vřesoviště by měla být 3 až 4 násobně širší než je průměr kontejneru nebo kořenového balu  a 1,5 násobně hlubší než je výška kontejneru nebo balu. Po výsadbě důkladně zamulčujeme 5 až 7cm vysokou vrstvou mulče. Vřesovištní rostliny přihnojujeme buď organickým nebo syntetickým hnojivem určeným pro vřesovištní/ kyselomilné rostliny nejlépe 2x ročně v jarním období a následně po odkvětu.
Nejčastějšími problémy a chorobami, které vřesovištní rostliny poškozují je popálení sluncem, různé stupně chloróz listů vlivem špatné výživy nebo vysokého pH půdy. Z houbových chorob se často vyskytuje padlí a různé typy listových skvrnitostí. Nejzávažnější houbovou chorobou je fotoftórové odumírání, které postihuje celé výhony jenž následně zavadají a posléze odumírají. Ze škůdců to jsou mšice převážně na mladých výhonech a listech, svilušky v suchém letním obodbí postihující celou rostlinu a také zákeřný lalokonosec jehož larvy vykusují v noci listy. Chemické ochrana se provádí urychleně při prvních příznacích nebo preventivně proti houbovým chorobám a mšicím v období koncem května až června.